Jakutská lajka

Jakutská lajka je staré domorodé psí plemeno vyšlechtěné původními národy Severovýchodu Ruska na tzv. "psích řekách"1.

 V různou dobu a také různí badatelé použili k popisu jakutské lajky různé názvy (alazejevská, aňjujská, arktická, verchojanská, kolymo-indigirská, omolonská, omsukčanská, lovecká, polární, susumanská, severovýchodní tažná, tunguzská, čuvyčanská, evenská, jakutská atd.). Od r. 1635 je v listinách Kоzáků zmínka o psech žijících podél "psích řek".V r. 1692 byla v Amsterdamu publikována kniha holandského vědce, cestovatele, geografa a etnografa Nikolas-Kornelissona Vitsena "Severní a východní Tartárie". V této knize byly publikovány rytiny "Způsoby přesunu Jakutů v zimě". Tyto rytiny ukazují způsoby využití psů k tažné dopravě. 

Je to první zobrazení jakutských psů. Tyto rytiny rovněž zobrazují tažení lyžaře psem a další zimní druh sportu zimní windsurfing. Jsou to nejstarší zobrazení skijöringu a zimního windsurfingu.V r. 1730 Vitus Johassen Bering začal s výpravou rozšířené 2. kamčatské expedice. 

V době této expedice se aktivně používali psi ležícího za polárním kruhem Jakutska. Byly to první geografické expedice s využitím psů.V knize "Geografie Ruského impéria" Ivana Pavlovského v 1843 r. se píše, že: "psi (jakutské lajky) se používali jako poštovní". V r. 1839 v Jakutské oblasti se v zimním období pro poštovní spojení z Jakutska do Ochotska a dál na Kamčatku používalo k převážení těžkého nákladu do dvaceti spřežení. Do sání bylo zapřaženo obvykle deset psů po dva do řady na dlouhém řemenu, s vedoucím jedenáctým. Takto vezli náklad o hmotnosti od 400 do 600 kg a za den uběhli až 90km. A při lehké jízdě za den uběhli 150km.

V 1850 profesor Ivan Jakovlevič Gorlov popsal tradiční metody chovu a použití jakutských lajek ve své knize "Přehled ekonomického stavu, statistiky Ruského impéria za r. 1849"."Jakuti k jízdě a převozu nákladu používají psy. Celý rok jsou psi venku, v létě si vyryjí jámu k ochlazení nebo leží ve vodě, aby se zbavili komárů. V zimě si hledají úkryty pod sněhem a po té co se v hlubokých sněhových jámách stočí do klubíčka, přikryjí si tlamu huňatým ocasem".

Různorodé použití jakutských lajek ve všem, co doprovázelo každodenní život člověka v průběhu mnoha století, počínaje lovem, ochranou obydlí, pasteveckými povinnostmi a konče předurčením k tažným účelům, jе rozhodně činí významnými mezi ostatními světovými plemeny.