Standard plemene

Schváleno

FEDERATION CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE (AISBL)
SECRETARIAT GENERAL: 13, Place Albert 1., B - 6530 Thuin (Belgique)
______________________________________________________________________________

FCI-Standard č. 211 / 11.06.2018

Překlad: Ing. H. Petrusová

KANADSKÝ ESKYMÁCKÝ PES

(Canadian Eskimo Dog)

ZEMĚ PŮVODU: Kanada.

DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 28.02.2018

POUŽITÍ: Po staletí bylo toto plemeno používáno jako tažné zvíře schopné utáhnout 45-80 kg na psa a zdolat vzdálenost 24 - 112 km za den. Bylo rovněž Inuity používáno jako lovecký pes pro vyhledávání tuleních průduchů v ledu. Jako lovecký pes měl také pro inutské lovce napadat a zadržovat pižmoně a lední medvědy. V létě byl používán jako nosič břemen do váhy 15 kg.

KLASIFIKACE FCI: Skupina 5 Špicové a primitivní plemena.

Sekce 1 Severští saňoví psi.

Bez zkoušky z výkonu.

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: Historie plemene je v letech 1100 až 2000 spojená s kulturou Thulů, Inuitů (eskymácký národ), kteří potlačili původní kulturu Dorsetů a obsadili pobřežní oblasti a ostrovy dnešní arktické Kanady. Ačkoli je řazen do skupiny špiců, ztrácí se prapůvod kanadského eskymáckého psa v prehistorii Inuitů, zahrnující migraci mongolských národů z Asie do Severní Ameriky. Existující kanadští eskymáčtí psi pocházejí především z jedinců chovaných Výzkumnou nadací eskymáckých psů (Eskimo Dog Research Foundation) v Severozápadních teritoriích. Práce nadace byla po šestileté období financována především vládami Kanady a Severozápadních teritorií a zahrnovala nákup jedinců ze zbývající populace psů držených Inuity z poloostrovů Boothia, Melville a částí Baffinova ostrova. Kanadský eskymácký pes je jako primitivní rasa především masožravé plemeno, jehož přirozená potrava se skládá z masa tuleňů, mrožů, ryb či karibů.

CELKOVÝ VZHLED: Kanadský eskymácký pes je bytelně stavěný pes střední velikosti se silným krkem a hrudníkem a středně dlouhými končetinami. Má pro špicovité plemeno typickou vysoko nesenou klínovitou hlavu se silnýma vztyčenýma ušima. Oči jsou šikmo uložené a dávají mu vážný vzhled. Pes má huňatý ocas nesený vzhůru či stočený přes hřbet. Při téměř stejné výšce v kohoutku a kyčlích, středních až silných kostech a dobrém osvalení, zobrazuje pes majestátní a silnou osobnost a ukazuje, že není stavěný pro rychlost, ale spíše pro těžkou práci. Po celém těle by měl být svalnatý, bez tuku. Feny mají menší a méně svalnatá těla, než psi. Během zimy je tělo hustě pokryté rovnou či odstávající svrchní srstí; vespod je hustá podsada, umožňující zvířeti snadno odolat drsnosti vysokých zeměpisných šířek. U samčích jedinců se na krku a plecích vyskytuje hříva delší srsti. Celý vzhled kanadského eskymáckého psa má být ztělesněním pevnosti, síly a vytrvalosti, vyváženými hbitostí, ostražitostí a odvahou. Feny mají obvykle kratší srst než psi a vždy jsou výrazně menší. V mládí mají feny jemnější kostry a mimo jiného i užší hlavy, což jim dává přátelštější výraz obličeje, než mají psi. Psi i feny tohoto plemene jsou známí rychlým růstem, čímž dosahují pracovní velikosti okolo sedmi měsíců stáří. Nicméně proces dozrávání, kdy získávají velmi majestátní vzhled, trvá nejméně do tří let stáří. Štěňata jsou často popisována jako miniatury dospělých, s postavenýma ušima a stočeným ocasem již ve věku 3-5 týdnů. Během období dospívání se může nahodile vyskytnout doba, kdy uši nemusejí být zcela vztyčené, ale je důležité si uvědomit, že uši kanadského eskymáckého psa nemají okolo 4 měsíců stáří stejný růst s postupným vzpřimováním, jaký lze pozorovat u některých jiných plemen.

DŮLEŽITÉ PROPORCE: Šířka hlavy mezi ušima je u psů 13 - 15 cm, u fen 11 - 14 cm.

CHOVÁNÍ/POVAHA: Povaha kanadského eskymáckého psa by měla charakterizovat toto tvrdé, těžce pracující plemeno. Nemůže být viděno jako domácí mazlíček, ale spíše jako primitivní pes, původně domestikovaný Inutity pro specifické využití v tvrdých arktických podmínkách. Obecně jsou dospělí kanadští eskymáčtí psi mírní a přítulní, průměrní jedinci jsou vděční za pozornost. Dokonce ke zcela cizím osobám jsou jen zřídka rezervovaní. Obvykle projevují klidnou přátelskost a neškodnou zvědavost, nebo se zcela lidí straní. Jsou silně smečkoví, a pokud vyrůstají ve skupině, budou se jejich dominantní i podřízené role odehrávat bezvýhradně pod nadvládou vůdčího, zcela dominantního psa. Hierarchie ve smečce či skupině je obvykle dobře uspořádaná a ovládaná, ale u psů pocházejících z chovů, kde zvířata vyrůstala ve skupinách, není neobvyklé vidět jizvy po zranění či rozervané uši. Ve srovnání s moderními domestikovanými plemeny reaguje kanadský eskymácký pes téměř na každý podnět, ať už to je potrava, práce, obrana či hra. Z těchto důvodů může být společníkem dospělých osob, ale není považován za kamaráda dětí.

HLAVA:

MOZKOVÁ ČÁST:

Lebka: Masivní, ale proporční, široká a klínovitá. Ačkoli je často popisovaná jako podobná vlčí hlavě, má hlava kanadského eskymáckého psa vyšší čelo. Mladé feny mají užší lebky než psi.

OBLIČEJOVÁ ČÁST:

Nosní houba: Pigmentace nosní houby od černé do světle hnědé (zejména u světle zbarvených jedinců se srstí červené, pískové nebo skořicové barvy). Na světle hnědé nosní houbě se někdy objevují nepigmentované skvrny.

Tlama: Klínovitá, střední délky.

Pysky: Černé nebo hnědé s růžovou.

Čelisti / Zuby: Čelisti objemné a silné s velkými zuby a dobře vyvinutými špičáky. Nůžkový skus.

Oči: Většinou tmavé, ale u plemene se objevují i oči oříškové nebo žluté barvy. Malé, daleko od sebe a šikmo uložené, což psu propůjčuje daleko divočejší a lstivější výraz, než si zaslouží.

Uši: Malé, silné, s mírně zaoblenými špičkami. Nesené vztyčené, otočené kupředu, kryté hustou krátkou srstí.

KRK: Krátký, rovný, silný, velmi svalnatý.

TRUP: Téměř stejně vysoký v kyčlích jako v kohoutku.

Horní linie: Páteř, pokud je cítit skrze osrstěné tělo, je výrazně patrná.

Bedra: Dobře vyvinutá.

Hrudník: Hluboký, široký, dobře osvalený.

Spodní linie a břicho: Velmi málo vtažená do slabin.

OCAS: Dlouhý a huňatý, většinou nesený vztyčený nebo stočený přes hřbet. Dospělé feny mohou někdy nést ocas svěšený.

KONČETINY:

HRUDNÍ KONČETINY:

Lopatky: Široké, šikmé, s průměrným osvalením.

Předloktí: Rovná, ale mohou vypadat zakřivená díky silně vyvinutým svalům nad a pod lokty a výrazným svalům samotných předloktí.

Přední tlapky: Velké, téměř okrouhlé, dobře klenuté se silnými polštářky, dobře osrstěné mezi prsty. V extrémních zimních podmínkách tato srst naroste velmi dlouhá, takže kryje spodek polštářků.

PÁNEVNÍ KONČETINY:

Celkový vzhled: Kyčle mohou být výrazné a kostnaté jako páteř a jsou stejně vysoké jako kohoutek.

Stehna: Končetiny velmi svalnaté, šířka stehen dobře pokračuje dolů směrem ke hleznům.

Kolena: Dobře zaúhlená.

Zadní tlapky: Podobné předním, jen o něco delší. Při pohledu zezadu vypadají končetiny rovné, hlezna nejsou ani vbočená, ani vybočená.

CHODY / POHYB: Pracovním chodem plemene je energický a výkonný klus. Pánevní končetiny se pohybují v souladu s hrudními, ale v silném a dlouhém pohybu vpřed vykazují jistá vychýlení do stran. Ta mohou být zvláště patrná u dospělých psů po mnoha mílích v tahu. Takový pohyb může pro nezkušeného pozorovatele vypadat neohrabaný, ale je výsledkem širokého postoje vyvolaného dobře vyvinutými stehny. Tento zvláštní chod je dobře vyvážený výkonný dlouhý krok pro těžký tah den za dnem. V žádném případě by se neměl ukázat trhaný pohyb nebo pádlování. Feny jsou v pohybu mnohem rychlejší a volnější než těžší psi, a jsou schopné z přirozeného klusu změnit krok a běžet či cválat mnohem delší vzdálenost než psi.

KŮŽE: Silná a pevná.

OSRSTĚNÍ:

Srst: Silná, hustá, pesíky pevné, 7-15 cm dlouhé. U samců tvoří na krku a plecích hřívu, která u nich budí dojem daleko větší mohutnosti a výšky v kohoutku, než jaká je ve skutečnosti. Velmi hustá podsada poskytuje výbornou ochranu během nejextrémnějších zimních podmínek. Srst každoročně líná obvykle v srpnu nebo září. Během línání se během několika dní podsada v chomáčích uvolní. Feny obvykle mají celkově kratší srst, částečně díky dalšímu línání, které následuje po narození štěňat.

Barva: Přednostně by měl mít kanadský eskymácký pes zbarvení srsti v následujícím pořadí:

Celobílá s pigmentem okolo očí, na nosní houbě a pyscích (ne albín).

Bílá s minimálními červenými, okrovými, skořicovými, šedými nebo černými skvrnami okolo očí nebo uší.

Bílá s červenými, okrovými, skořicovými, šedými nebo černými skvrnami na hlavě okolo očí a uší, či na celé hlavě, a s občasnými malými skvrnami téže barvy na těle, obvykle okolo kyčlí a slabin.

Bílá z 50% s 50% červené, okrové, skořicové, šedé nebo černé srsti kdekoliv na těle.

Červená, okrová nebo skořicová s bílými znaky na hrudi a/nebo nohách a spodku těla.

Sobolí, černá nebo tmavošedá s bílými znaky na hrudi a/nebo nohách a spodku těla, občasný výskyt bílého límce kolem krku.

Stříbrošedá nebo šedavě-bílá.

Okrová nebo hnědá podsada s černými pesíky.

Velmi často se u jedinců s barevnou hlavou vyskytuje bílá kresba okolo očí a/nebo tlamy s nebo bez bílých skvrnek nad očima. Ve velmi vzácných případech jsou skvrny nad očima a na lících zbarvené okrově, čímž přidávají třetí barvu běžně dvoubarevným jedincům.

VÝŠKA A HMOTNOST:

Výška v kohoutku: Psi: 58 - 70 cm. Feny: 50 - 60 cm.

Hmotnost: Psi: 30 - 40 kg. Feny: 18 - 30 kg.

VADY: Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků by měla být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, by měla být v přímém poměru k jejímu stupni a jejímu vlivu na zdraví a pohodu psa a jeho schopnost vykonávat jeho tradiční prác

VÁŽNÉ VADY:

Hlava: Kvadratická tlama nebo volné pysky. Kulaté nebo vystouplé oči.

Krk: Dlouhý a tenký.

Trup: Úzký hrudník, slabé osvalení, ztučnění, spáditá horní linie, hrubost nebo chybění jemnější kostry u fen.

Končetiny: Slabé, jemná kostra, kravský postoj.

Tlapky: Ploché nebo rozevřené.

Srst: Krátká, netypická.

VYLUČUJÍCÍ VADY:

Agresivita nebo přehnaná bázlivost.

Každý jedinec jasně vykazující fyzické nebo psychické abnormality musí být diskvalifikován.

Modré oči.

Měkké uši, s výjimkou uší poškozených zraněním.

Srst upravovaná či pozměňovaná stříháním.

Ocas u samců ani vzpřímený, ani stočený (s nutným ohledem na to, že ocas může být příležitostně svěšený jako výraz podřízenosti či stresu).

Přehnaný podkus nebo předkus.

Poznámka:

Psi (samci) musejí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata plně sestouplá v šourku.

Pouze funkčně a klinicky zdraví jedinci se znaky typickými pro plemeno mohou být použiti k chovu.Vložte svůj text...